Nový, celosvětový handicapový systém – díl šestý
Po posledním díle už víme, jak se nové handicapy budou počítat. Ale jak se budou z pohledu hráče chovat? Kdy sníží, kdy zvýší? A o kolik?
Hned zkraje si nalijme čistého vína – dynamika změn bude podstatně jiná, než na jakou jsou hráči doposud zvyklí. Lze v tom právem vidět největší kámen úrazu z toho pohledu, jak nový systém hráči přijmou. Dnes, když záleželo jen na výchozím handicapu a právě uhraném výkonu, hráč hned po dohrání věděl, jak a o kolik se mu handicap upraví. A nově? Ani náhodou…
Samozřejmě pokud někdo bude mít po ruce svou kompletní handicapovou historii, dokáže si nový handicap spočítat. Ale kolik takových bude? Kromě toho, že si to prostě nějakou tu práci vyžádá, nebudou změny tak intuitivní, jako doposud. Špatné kolo nebude nutně znamenat zvýšení, naopak ani dobré kolo nebude nutně znamenat snížení. Proč? Protože záleží na celé té dvacítce výsledků, ze kterých se vybírá. Ta se sice po jednom kole zase tolik nezmění, ale i tak je potřeba mít na paměti nejen ten výsledek, který jsem právě uhrál, ale i ten, který mi díky tomu z té dvacítky vypadl.
Úplně hororový scénář může být takový, že sice zahraju nejlepší kolo roku (lepší, než svůj stávající handicap, Stablefordově tedy 37 a více bodů), ale přesto zhorším, když mi z té dvacítky zrovna vypadne ještě lepší kolo, které jsem uhrál před dvěma lety. Je to trochu extrém, ale pravděpodobnost je neúprosná a tak k takové situaci někdy nutně dojde.
Než se ale podíváme na typické scénáře, pojďme si říct něco o očekáváních. Jak často by vlastně hráč měl svůj handicap uhrát? Budeme pochopitelně hovořit o hráči s dlouhodobě vyrovnanou výkonností, který se tedy právě ani výrazně nezlepšuje, ani nezhoršuje.
V dosavadním EGA modelu byl očekávaný výsledek hráče – zhoršení! Jak to? No protože když se zvyšuje jen o desetinu za špatné kolo, v ochranné zóně se nic nemění a zlepšuje se o několik desetin za každou ránu (nikoli tedy kolo), pak pro dlouhodobě vyrovnaný handicap těch špatných kol, kdy hráč zvyšuje, musí být nutně většina. Takže statisticky očekávaný průměrný výsledek hráče byl někde těsně pod jeho ochrannou zónou. Změní na tom nový model něco?
Popravdě ani ne. Máme-li totiž 20 výsledků, z nichž vybereme 8 nejlepších a ty zprůměrujeme, je nutně těch 12 zbylých horších, než je ten průměr (zapomeňme na teoretické případy, kdy hráč bude mít skoro všechny výsledky stejné apod.). V té osmičce už to může být různé, může to být 4:4 (4 horší, 4 lepší), 5:3 i 6:2. Popravdě pouze opravdu vyrovnaní hráči budou mít 5 či více výsledků na úrovni svého aktuálního handicapu. I poměr 4:4 bude spíše vzácný.
Nejtypičtější pro většinu golfové populace bude poměr 5:3 nebo i 6:2, tedy 2 nebo 3 výsledky, kdy se mi všechno sešlo, a 6 nebo 5, kdy to ještě jakž takž šlo. Vztáhnu-li to na všech 20 výsledků, pak pouze ve 2, 3 nebo 4 z nich uhraju výsledek lepší, než je můj aktuální handicap. Tedy zpravidla tak v 1 kole ze 6, u vyrovnaných hráčů v 1 kole z 5. Převedeno na zpátky dnešní model to zhruba odpovídá 3x snížení, 5x udržení a 12x zvýšení. Překvapivě podobný výsledkový profil, že?
Pojďme se teď podívat na ty typické scénáře. Začneme tím jednodušším – že nám ze započítávaných 20 vypadne špatný výsledek, který není v aktuálním průměru zahrnut. V tom případě dobré kolo bude znamenat snížení – o kolik to bude, záleží na tom, jaký je rozdíl mezi aktuálním výsledkem a tím, který bude vytlačen z průměrované 8. I kolo na úrovni stávajícího handicapu bude v takovém případě znamenat snížení (cca 4. nejlepší výsledek vs. nyní 9. nejlepšímu), ještě lepší kolo bude znamenat výraznější úpravu. Každá rána navíc má přitom hodnotu 0,125 (tedy 1/8) – u dobrých hráčů to tak znamená výraznější zlepšování, než doposud, u vysokých handicapů právě naopak. Samozřejmě pokud mi zrovna vypadne nějaký započítávaný výsledek jiný, než ten 8. nejlepší, má to na nový handicap negativní vliv – s limitní hororovou podobou zmíněnou výše.
Naopak pokud zahraju špatné kolo, nestane se ve většině případů – nic! Nový výsledek se mi totiž nezapočítává, stejně jako se mi nezapočítával ten, který právě vypadl. Paráda, co říkáte?! Ale ne na dlouho. Pokud totiž předvedu sérii špatných kol, nutně mi z těch 20 začnou vypadávat i ty výsledky, které se mi započítávaly. A když je nenahradím něčím podobně kvalitním, dojde nutně po pár kolech i na to zvyšování. Ale už ne jen o desetinku, jako doposud. Ten skok může být hodně dramatický, klidně i o ránu nebo i o víc (když mi třeba vypadne ten nejlepší výsledek).
Obecně lze říct, že nový WHS aktivněji reaguje na výkonnostní trend, ať už jde o snižování nebo zvyšování, naopak jednorázové nevydařené výkony dokáže celkem spolehlivě ignorovat.
V příštím díle si ukážeme, co by mělo být v hráčově handicapové historii a podíváme se i na nějaké praktické příklady.
Předchozí díly:
Nový handicapový systém – 1. díl
Nový handicapový systém – 2. díl
Nový handicapový systém – 3. díl
Nový handicapový systém – 4. díl
Nový handicapový systém – 5. díl
Dalibor Procházka
předseda Hendikepové komise
České golfové federace
