Co tě motivuje, i přesto, že jsi sám trenér, jít si zacvičit?
I když denně zvednu, přenesu a podám spoustu věcí – tedy se pravidelně a různorodě hýbu –, není to totéž, co cílený trénink. Pokud se chci rozvíjet jako trenér, zůstat fit jako člověk a učit se lépe nové věci, musím na svém těle pracovat neustále. Nejlepší je, když se vlastní praxe propojí se vzděláváním.
Máš vlastního kondičního trenéra, nebo si tréninky sestavuješ sám?
I trenér potřebuje trenéra. Před časem jsem začal spolupracovat s jedním kolegou – jednak kvůli sobě, ale i kvůli inspiraci pro své klienty. Snažím se plnit to, na čem jsme se dohodli, ale občas si napíšu i vlastní trénink podle svých aktuálních potřeb.
Jak moc důležité je, aby ses neustále posouval a vzdělával?
Extrémně! Jakmile se člověk přestane rozvíjet, ať už v tréninku, nebo v životě obecně, je to začátek konce.
Zaměřuješ se hlavně na golfisty – co je podle tebe v jejich fyzické přípravě nejdůležitější?
Hlavně aby začali. Nemusí mít složitý plán – někdy stačí napsat si na papír tři cviky a ty pravidelně cvičit. Postupně se z toho stane zvyk a člověk může přidávat další. U golfistů, kteří začínají, se obvykle soustředím na rozhýbání kyčlí a na ohebnost hrudní a krční páteře. Bez toho se kvalitní švih provádí jen těžko.
Pokud bys měl vyvrátit názor, že golf není sport a že se na hřiště „jen chodíme projít“, co bys řekl?
Možná se na hřišti hodně nachodíme, ale pokud jste profesionální hráč, tak celoročně nachodíte značné množství kilometrů na hřištích, která navíc bývají kopcovitá. A není to jen o profesionálech – mezi mými klienty jsou i „hobíci“, kteří jsou na golfu téměř denně a jejich fyzická zátěž je obrovská. Samotný golfový švih je navíc dynamický pohyb, který vyžaduje silné, výbušné a pohyblivé tělo. Potřebujeme také dobrou koordinaci, rytmus a tempo. Ten seznam je dlouhý a už jen proto je jasné, že golf je sport.
Když přijde golfista, který necvičí, v čem mu můžeš pomoci? Jakou změnu pocítí na hřišti?
U každého je to jiné. Někdo potřebuje sílu, jiný výbušnost. Často řešíme ztuhlost – po rozhýbání se hráč dokáže lépe otočit v nápřahu. Jindy zase pomáhám lidem lépe vnímat své tělo. Každý má jiné potřeby a trenér by měl najít cestu, jak mu pomoci právě tam, kde to pocítí i při hře.
Dá se pomocí silové přípravy předcházet zraněním?
Jednoznačně ano! Síla je základ. Dostatečná svalová hmota je recept na dlouhověkost – chrání tělo, zlepšuje stabilitu, podporuje vyšší hustotu kostí a předchází osteoporóze, urychluje regeneraci po nemoci nebo zranění a má pozitivní vliv na psychiku i sebevědomí. Po 40. roce života přirozeně ubývá svalová hmota o 0,5–1 % ročně, po 60. roce klesá svalová síla dokonce o 2–3 % ročně. Tomu se chceme bránit. Chci změnit dogma, že by se člověk měl ve stáří „šetřit“. Opak je pravdou – právě tehdy je potřeba cvičit, aby tělo vydrželo silné a funkční co nejdéle. Dostatečná síla zlepšuje nejen sportovní výkon, ale hlavně zdraví, soběstačnost a kvalitu života v každém věku.
Vnímáš nějaké rozdíly v tréninku mezi ženami a muži?
Ano. Ženské a mužské tělo je odlišně stavěné a obecně inklinuje k určitému typu pohybu. Ženy mají často blíž k protahování a aerobním aktivitám, muži zase k posilování a často zanedbávají regeneraci. Proto se snažím měnit myšlení: Zvedání činek neudělá z ženy Arnolda, stejně jako stretching neudělá z muže jogínku. U žen je navíc nutné respektovat menstruační cyklus.
Trénink a menstruační cyklus – je to stále tabu, nebo už běžné téma?
Pořád je to pro spoustu lidí tabu, ale trenéři, kteří pracují se sportovkyněmi, s tím počítají. Já jsem v tomhle hodně otevřený. Pro optimalizaci tréninku je klíčové vědět, v jaké fázi cyklu se sportovkyně nachází. Zjednodušeně: V období menstruace není vhodné zařazovat nejtěžší tréninky, které si naopak můžeme dovolit během ovulace. Otevřenost a komunikace jsou v tomhle zásadní.
Jak často by se měl člověk hýbat, aby si dlouhodobě udržel kondici a zdraví?
Pohyb by neměl být jen splněná povinnost třikrát týdně po hodině. Myslím, že je ideální hýbat se každý den, i v malých dávkách. A hlavně pestře – zkoušet nové sporty, různé aktivity. Díky tomu dosáhneme nejlepšího efektu. Navíc když se člověk učí novým věcem, posiluje paměť a mozkové funkce, které jinak mohou časem stejně jako svaly degenerovat.
Kdybys měl kouzelnou hůlku a mohl „naordinovat“ tělocvik ve školách, jak by vypadal?
Dal bych dětem každý den minimálně 60 minut pohybu nebo her. Ideální by bylo, aby děti o velké přestávce, pokud to jde, vyběhly ven a užily si ji tak, jak jsme to dělali my – trochu blbnutí, pohyb a odreagování. A mobily bych ve školách úplně zakázal. Třeba Švédsko už plánuje celonárodní zákaz mobilních telefonů ve školách pro děti od 7 do 16 let od podzimu 2026, kdy budou muset školy telefony po celý den shromažďovat a ukládat. Stačí se zeptat dětí, kolik hodin denně tráví na telefonu – ta čísla jsou šílená.
Tak to je v kostce můj kondiční trenér Sváťa Býma a jeho pohled na cvičení. Jemu vděčím za to, že se ani po týdnu – tréninkovém kole, turnaji pro-am, čtyřech turnajových kolech a dni cestování – necítím znatelně unavená nebo že si mohu takto a beze strachu naplánovat několik turnajů v řadě. A dokážu je zvládnout! Golfu se věnuju od svých šesti let, profesionálně pak od šestnácti. Kdybych pravidelně nepracovala na své fyzičce, nedokázala bych se vyhnout pohybovým zraněním a věřte mi, s fyzickou únavou jde ruku v ruce i ta mentální.
Vaše Klára